Čtvrtek 27.7.2017

Aktuality

Bohoslužby

sv. Klement Maria Hofbauer/ sv. Bernardin Sienský

sv. Klement Maria Hofbauer

Pocházel z Tasovic od Znojma. Původně se vyučil pekařem. Pro chudobu a touhu po studiu odešel do ciziny. Po různých cestách přijal v Římě svátost kněžství a vstoupil do řádu redemptoristů, který pak uvedl do Varšavy. Po požehnaném působení byl vypovězen a ve svém apoštolském působení pokračoval ve Vídni. Sledován policií jako odpůrce upadávajícího osvícenství a jansenismu proslul jako skvělý apoštol ve všech společenských vrstvách.

Narodil se 26.12. 1751 v Tasovicích u Znojma jako deváté z dvanácti dětí a pokřtěn byl Jan. Otec Petr Pavel Dvořák pocházel z Mor. Budějovic a v Tasovicích převzal hospodářství a řeznictví. Matka Marie roz. Steerova ovdověla, když Janovi bylo šest a půl roku. Jan již v dětství začal toužit po kněžském povolání, ale na studie nebylo a chudá matka ho dala v 15ti letech do učení ke znojemskému pekaři Františku Dobšovi. Po vyučení pracoval v klášteře v Louce a zároveň po 4 roky navštěvoval gymnázium, které skončil ve 26ti letech. Pak od roku 1779 pracoval ve Vídni jako pekařský tovaryš. Tam už pod jménem Hofbauer. Jeho mistr ho chtěl oženit se svou dcerou a předat mu živnost.

Jan ale odešel se svým přítelem do Itálie, přitom navštívili Řím a v Tivoli poprosili o přijetí do tamní poustevny. Biskup Barnabas Chiarmonti (pozdější Pius VII.) jim předal poustevnický hábit o svátku Klementa z Ancyry 23.1. 1783 a Jan Hofbauer přijal nové jméno Klement Maria. To jméno mu bylo připomínkou jak dne tak i věrnosti k Matce Boží, kterou často vzýval.

Touha po kněžství ho dovedla znovu do Vídně. Zase se pustil do práce v pekařství a přitom navštěvoval katechetický kurs. Pak vykonal nějakou službu třem bohatým šlechtičnám a ony mu finančně pomohly, že se mohl začít studiem připravovat na kněžství. Profesoři teologické fakulty však byli osvícenci a Klement Maria záhy poznal, že se rozcházejí s čistou církevní naukou. Se svým spolužákem Tadeášem Hýblem proto studium přerušili a vydali se za zdrojem čisté nauky do Říma. Seznámili se tam s kongregací Nejsvětějšího Vykupitele - redemptoristy a stali se jejími členy. Řeholní sliby složili 19.3. a o 9 dnů později 28.3. 1785 byli vysvěceni na kněze. Po dokončeném vzdělání byli pak z kláštera Frosinone posláni do střední Evropy, aby rozšířili svou řeholní rodinu.

Klement Maria si vybral za své působiště Varšavu, kde po setkání s biskupem Saluzzo mu byla svěřena správa kostela sv. Benona. Tam působil s velkou horlivostí 21 let a už v roce 1787 založil redemptoristický klášter, který byl prvním mimo území Itálie. Pak následovaly kláštery další a Klement Maria bděl nad nimi jako generální vikář řeholní společnosti. Vedle zakládání a vedení řeholních domů věnoval hlavní zájem pastoraci a jeho pobyt ve Varšavě lze označit za nepřetržité lidové misie. S mladými různých národností rozvíjel nejen duchovní ale i sociálně charitativní činnost, takže od mnohých byl nazván apoštolem Varšavy. Určitý obraz jeho působení ukazuje nárůst sv. přijímání v kostele sv. Benona z dvou tisíc na více jak sto tisíc ročně.

Klement Maria Hofbauer obrácení mnohých docílil prostřednictvím růžence. V rukou nosil malý růženec, který měl od papeže Pia VII. a když jej jednou ztratil, byl z toho velmi smutný. Ale našla ho jedna sestra a on jí s radostí řekl: "Pomohla jste mi v obracení hříšníků, protože pokaždé, když jsem se pomodlil růženec za některého hříšníka, dosáhl jsem jeho obrácení." Také kajícníky prosil, aby mu pomáhali obracet hříšníky modlitbou mnoha růženců. Ujišťoval, že růžencem vždy dosáhl požadovaného obrácení i když se jednalo o hříšníky, kteří se vyhýbali svátostem třicet nebo čtyřicet let. A jeho tvář vždy zazářila, když mohl říci, že mu Pán dal další duši prostřednictvím růžence.

Svými slovy také nabádal k vytrvalosti a dodával: "Viděl jsem mnohé bezbožníky umírat svatě a viděl jsem mnohé, kteří se zdáli být svatí, a zemřeli jako bezbožníci." Také doporučoval mluvit spíš s Bohem o hříšníku, než s ním o Bohu.

V květnu r. 1808 Napoleon, maje okupační vojska v Polsku, nařídil zlikvidování klášterů redemptoristů a vyhnání řeholníků. Následkem tohoto rozkazu byl Klement Maria i s dalšími řeholníky 17.6. uvězněn a později vypovězen z Polska.

Přišel znovu do Vídně a hned začal podobný apoštolát jako ve Varšavě. Policie ho však bedlivě sledovala, ale arcibiskup Hohenwart nad ním držel ochrannou ruku. První Klementovo působiště bylo v minoritském kostele a od r. 1813 mu arcibiskup svěřil kostel sv. Voršily i s vedením řeholnic. Klement horlivě rozvíjel svůj apoštolát a měl velký vliv na prostý lid i studenty a intelektuály. Stal se rádcem některých biskupů, spisovatelů, umělců a konvertitů. Mnohé přivedl k duchovnímu povolání, zejména mezi redemptoristy. Přes významné osobnosti měl vliv i na řešení církevních otázek na Vídeňském kongresu (1814-15). Když zemřel, jeho pohřeb byl velkou manifestací úcty obyvatel Vídně. Pohřben byl na hřbitově Maria-Enzersdorf, odkud v roce 1862 byly jeho ostatky přeneseny do redemptoristického kostela Maria Stiegen. V roce 1888 byl blahořečen Lvem XIII. a v roce 1909 kanonizován Piem X.

 

(Zdroj:www.catholica.cz)


Bernardin Sienský

Řeholník, kněz, lidový kazatel OFM
Narozen: 8. září 1380 v Massa-Carrara, Itálie
Zemřel: 20. května 1444 v L´Aquile, Itálie
Patron Massa Maritima; tkalců vlny; proti chrapotu, hrudním a plicním chorobám a krvácení

 

V moderním sarkofágu – starý padl do rukou r. 1799 napoleonským dobyvatelům – našel místo svého posledního odpočinku jeden z nejslavnějších františkánů, Bernardin Sienský, velký zakladatel a misionář. Sarkofág, cíl mnoha poutníků, je v kostele sv. Bernardina v abruzském městě L´Aquile. Bernardin Sienský zemřel v tomto starém městě r. 1444; se stavbou katedrály začali r. 1457. Vedle mauzolea světce v kapli pravé postranní lodě, které vytvořil r. 1505 Silvestr de L´Aquila, patří k pozoruhodnostem tohoto chrámu oltář z terakoty od Ondřeje della Robbia.

Bernardin Albiezeschi, který byl později nazýván „novým Františkem“, přišel na svět 8. září 1380 v Massa-Carrara, nedaleko Sieny. Když zemřeli jeho rodiče, byl vychováván příbuznými. Už v jedenácti letech začal Bernardin studium na univerzitě v Sieně. Měl mimořádné a měl otevřenou cestu ke všem povoláním.

Bernardin však se už rozhodl pro jinou cestu. Když vypukla r. 1397 strašná morová epidemie, ukončil ve svých 17 letech studium a ošetřoval nemocné a umírající ve městě. Když epidemie odezněla, sám Bernardin těžce onemocněl a kolísal několik měsíců mezi životem a smrtí. V té době v něm uzrálo rozhodnutí vstoupit do františkánského řádu. Po svém uzdravení oblékl r. 1402 v Sieně řádový šat a přijal kněžské svěcení. Bernardin byl od počátku zastáncem nejpřísnějšího pojetí františkánské řehole. Zachovával princip chudoby do důsledků a považoval jakýkoli jiný výklad řehole za zradu. V opuštěné poustevně založil malý klášter, kde žil deset let v naprostém umrtvování.

V roce 1413 se stal Bernardin Sienský vrátným v malém františkánském klášteře ve Fiésole u Florencie, kde můžeme ještě dnes vidět jeho celu. Nad dveřmi cely je jeho jméno vytesáno ve dřevě. Od r. 1417 působil Bernardin jako kazatel pokání. V tehdejší Itálii vládla náboženská lhostejnost a nemravnost, a lidový misionář ze Sieny měl velké pole působnosti. Šel od města k městu, vystupoval na náměstích a na kazatelnách a hlásal slovo Boží hlasem, který nebylo možno přeslechnout. Ještě dnes nacházejí cestující v četných italských městech stopy jeho působení. Zmiňme se aspoň o městě Perugii v Umbrii, kde je možno vidět do dnešního dne na levé postranní zdi dómu kazatelnu, z níž Bernardin proslovil r. 1425 svá nejslavnější kázání. Perugia skrývá další pozoruhodnost, která připomíná tohoto kazatele: v oratoři sv. Bernardina, klenotu renesance, na konci Via dei Priori, ukazují kamenné reliéfy scény ze světcova života.

Velký misionář vykonal neocenitelné služby nejen pro církev. Urovnával spory mezi stranami a mírnil mnohou válku mezi městy. Jeho oblíbenost, kterou si uchoval při vší přísnosti, vedla k tomu, že Bernardin byl už za živa uctíván jako světec. Jeho přáteli byli nejznámější humanisté té doby, jedním z jeho žáků byl Jan Kapistránský, který ho významnou měrou podporoval v jeho práci.

Nedostižný lidový misionář a kazatel Bernardin Sienský zemřel 20. května 1444 ve věku 63 let v L´Aquile. Už za šest let, r. 1450, prohlásil papež Mikuláš V. velkého františkána za svatého za velkého jásotu obyvatelstva.

Úcta a tradice: Bernardinův kult se rychle šířil po celé Itálii; centrem uctívání se stalo místo pohřbu L´Aquila, pak Siena, Perugia a Massa Maritima. I v kostele P. Marie v Aracoeli v Římě požívá Bernardin Sienský zvláštní úcty, slavné fresky od Pinturiccia (kolem 1485) oslavují zde život velkého, nezapomenutelného kazatele a františkánského řeholníka.

Je ještě jedna zcela individuální forma uctívání: Ignác z Loyoly zvolil za sto let po Bernardinově smrti znak IHS, Bernardinův „erb“, za symbol Tovaryšstva Ježíšova, jezuitského řádu.

Znázorňování: Bernardin Sienský byl znázorňován, věrně své podobě, jako františkánský řeholník a asketickými, hubenými obličejovými rysy. Podobnost se skutečným Bernardinovým vzezřením je možno srovnat v městském muzeu v L´Aquile s posmrtnou maskou lidového misionáře. U sebe mívá Bernardin skoro vždy sluneční kotouč s iniciálami IHS, monogramem Kristovým. Často jsou současně zobrazovány tři biskupské klobouky, protože Bernardin odmítl biskupskou hodnost v Urbinu, Sieně a Ferraře. Nejrannější Bernardinův portrét, zhotovený pravděpodobně ještě za jeho života, pochází od Sano di Pietro a je dnes ve sbírce Misciatelle v Římě. Sano di Pietro vytvořil také slavnou freskou „Bernardin káže na náměstí Del Campo v Sieně“ (1427), kterou lze vidět v kapitulní síni v Sieně. Za zmínku stojí i už jmenovaný cyklus fresek v Pinturicchiu v kostele P. Marie v Aracoeli v Římě.

"Pohřeb Bernardina Sienského". Tato freska vznikla v 15. století, krátce po smrti velkého misionáře; je v kostele P. Marie v Aracoeli ve městě Římě.

 

(Z publikace „Rok se svatými“)


Vydáno:4.4.2012 Zobrazeno:598

Bohoslužby

minorité

Neděle: 7.30, 9.00, 10.30, 15.30, 18.00*
Pondělí: 10.00, 15:30
Úterý: 10.00, 15.30, 18.00
Středa: 10.00, 15.30
Čtvrtek: 10.00, 15.30
Pátek: 10.00, 15.30, 17.00
Sobota: 8.00

* mše sv. v polském jazyce sloužena jednou za měsíc (2. neděle v měsíci)
Msza św. dla Polaków jest odprawiana w każdą drugą niedzielę w miesiącu o godz. 18.00

Svátost smíření

V týdnu 30 min. před bohoslužbou,
v neděli 20 min. před bohoslužbou.

Adorace

Loreta - otevřena

Loretánská PMLoreta je otevřena

Pondělí - Pátek
9.00 - 17.00

So
8.00 - 12.00

 

 



Děkujeme za podporu

Práce na projektu - Záchrana nejstarších varhan v Brně – restaurování varhan v brněnské Loretě jsou financovány z příspěvků města Brna, Jihomoravského kraje a Nadace ČEZ, děkujeme!

 

Vydáno:1.7.2016 Zobrazeno:83978
Video

Noviciát

Video ukazuje každodenní život v noviciátu řádu minoritů v polských Smardzevicích. Noviciát, čili začátek řeholního života, obsahuje modlitbu, práci, studium, odpočinek, který je prožíván ve společenství řeholní komunity. Nahlédni za zdi kláštera, kterým během let 1974-2015 prošlo na 900 kandidátů o řeholní život. Kandidáti do řádu minoritů z České republiky, kteří bohužel nejsou tak četni jako je vidět na videu, jsou často posílání právě do Polska. Kdyby někdo z ČR měl zájem o vstup do našeho minoritského řádu, mohou se ozvat na email provincialat@minorite.cz.

228