Loreta

Loreta

SLOVO ÚVODEM

Brněnská Loreta je nedílnou součástí areálu minoritského kláštera, proto se nejprve seznamme se stručnou historií tohoto místa. Počátky kláštera spadají snad již do 30. let 13. století. Příchod minoritů hrál důležitou roli v utváření Brna jako středověkého města, které ve zmíněných letech vrcholilo. Otázka zakladatele kláštera je nevyjasněná. Bývá zde připomínán král Václav I. nebo Přibyslav z Křižanova či podle barokní klášterní kroniky Jan Velen Černohorský z Boskovic. Ze stejného pramene se dovídáme také o vysvěcení minoritského kostela sv. Jana Křtitele olomouckým biskupem Brunem ze Schaumburku roku 1257.

V období středověku se museli minorité vyrovnat se dvěma ničivými požáry, a to díky přispění městské rady a rodu Boskoviců. Za husitských válek se do kláštera sv. Janů uchýlilo mnoho minoritů z Čech a premonstráti ze Zábrdovic. Po skončení bojů povolal kvardián Jan Hufnagl nové řeholníky z Itálie, čímž došlo k přiblížení se tamějším duchovním a kulturním proudům.
Klášter byl v této době také sídlem českopolských provinciálů a proslul svým řádovým studiem. Počátkem 16. století se klášter těšil přízni obyvatel města a docházelo k jeho dalšímu zvelebování.

Za stavovského povstání v letech 1619–1620 byl pro katolické bohoslužby v Brně ponechán vedle dominikánského kostela pouze minoritský chrám sv. Janů, do ostatních kostelů byli uvedeni luteráni. Roku 1733 dokončil Mořic Grimm barokizaci celého objektu, při níž vznikly významné stavby Lorety a Svatých schodů. Rozkvět konventu vyvrcholil v polovině 18. století a klášter nezrušil v rámci svých reforem ani Josef II. Roku 1784 došlo k přeměně klášterního chrámu na farní kostel, jehož duchovní správa byla ponechána menším bratřím. 

Nacistickou okupaci minoritský areál sice přežil, ale na konci války byl poškozen bombardováním. Komunistický režim v roce 1950 klášter zabral. Po pádu komunismu se však menší bratři znovu ujali svého kláštera, jak to jako jediný řád ve městě na stejném místě činí již téměř 800 let.

Svatá chýše v Nazaretu a italské Loreto

Mariina Svatá chýše

Ústředím loretánské kaple (lorety) je Svatá chýše, italsky Santa Casa, což je označení pro dům Panny Marie v palestinském Nazaretu, kde se odehrál okamžik zvěstování Panně Marii, kdy jí archanděl Gabriel oznámil narození Božího Syna, Ježíše Krista. Ve stejném domku žila Svatá Rodina po návratu z Egypta a Matka Boží zde zůstala až do Kristovy smrti.

Mariin příbytek se skládal ze dvou částí: kromě kamenného domku, jenž byl podle tradice přenesen do italského Loreta, ho tvořila také jeskyně, která se nachází pod dnešní bazilikou Zvěstování Panně Marii v Nazaretu. Nazaretský Svatý domek měl tedy pouze tři kamenné zdi a čtvrtá strana se otevírala do skalní jeskyně. V loretánských kaplích stojí na tomto místě oltář, zpravidla orientovaný východním směrem.

Mariánský domek se stal již ve  2. století uctívaným poutním místem křesťanů. Naneštěstí se v místě odehrá-valy opakované útoky saracénů a roku 1263 došlo k vážnému poškození baziliky Zvěstování armádou vedenou jedním z vojevůdců sultána Bajbarse. 

Italské Loreto

Podle archeologických průzkumů i studia písemných pramenů lze souhlasit s tím, že tři kamenné stěny, přiléhající původně ke skále, byly roku 1291 rozebrány a po jednotlivých částech přepraveny lodí nejdříve do dnešní Dalmácie a následně roku 1294 do italské Ancony. Tuto oblast však začala sužovat častá loupežná přepadení, proto byla Svatá chýše ještě dvakrát znovu přenesena a na svém konečném místě v nedalekém Loretu stanula až 7. září 1295.

To, že se v italské loretánské kapli nacházejí autentické kameny, je dnes obecně přijímaná skutečnost, otázkou však zůstává, kdo a jak se zasloužil o jejich přemístění. Legenda o zázračném přenesení Svaté chýše prostřednictvím andělů, což se často odráží v dílech výtvarného umění, vznikla na základě tradice, která spojuje transfer kamenů s řeckou rodinou Angeli. Tato rodina, jejíž existenci dokládají zprávy ve Vatikánském archivu, byla spřízněná s císařským rodem v Konstantinopoli a s vládci v Epíru a dle staršího výkladu měla přepravu kamenů financovat. Logickou se zdá být v této věci iniciativa křižáků či templářů. Již před obléháním a pádem Akkonu s posledními zbytky křižáckých držav (1291) se tak v jakési předzvěsti budoucích událostí odvíjely snahy „zachránit“ co nejvíce relikvií a monumentů jejich přenesením ze Svaté země do Evropy. Koneckonců není důležité, jakým způsobem se Svatá chýše do Loreta dostala, podstatné je, co vyjadřuje a co po mnohá staletí přináší křesťanskému světu.

Loreto se od 14. století stalo proslulým poutním místem a kolem Svaté chýše se postupně rozrostl mohutný komplex staveb. Posvátný příbytek se nachází ve středu trojlodní baziliky (Chiesa della Casa Santa) a je obezděn renesančním bohatě zdobeným mramorovým obložením v podobě kvádru podle návrhu Donata Bramanta z roku 1509. Také v následujících staletích se na výzdobě poutního místa podílela řada významných umělců, za všechny jmenujme alespoň Lorenza Lotta, Andreu Sansovisa nebo Lucu Signorelliho. K Loretu se pojily pověsti o zázračných uzdraveních přičítaných Černé Panně Marii Loretánské a kromě samotných poutníků věnovali Loretu pozornost a svoji štědrou podporu i papežové a světští panovníci.

S rostoucím věhlasem tohoto místa začala po celé Evropě od druhé poloviny 16. století vznikat jako jeden z projevů barokní mariánské zbožnosti řada poutních míst, odvozujících svůj původ od italského Loreta. Pro všechny tyto loretánské kaple se stala závaznou podoba italské Santa Casa, resp. renesanční architektonické řešení mramorového obložení, které jako relikviářová skříňka chrání exteriér chýše. Její původní vnitřní vybavení bohužel zničil požár roku 1921.
O to cennější jsou dnes svědectví odvozených poutních míst, zachycujících věrně původní podobu originálu.

V českých zemích vznikaly lorety hlavně za přispění šlechty, a to především v 17. a 18. století. Během této doby bylo na našem území postaveno téměř padesát Svatých chýší (nejznámější v Praze na Hradčanech), z nichž mnohé plní svoji funkci poutního místa do dnešních dnů.

Brněnská Loreta

Z historie kaple

Brněnská kopie loretánské chýše našla svoje místo vedle kostela sv. Janů na volném prostranství v místě starého hřbitova mezi ulicemi Minoritskou a Jánskou. Stalo se tak roku 1716 na popud kvardiána Barnabáše Freislera, který stavbou pověřil brněnského mistra Mořice Grimma. V následujících letech (1717–1719) byl kolem svatého domku zbudován ambit se dvěma kaplemi – s kaplí sv. Josefa (původně zasvěcená Panně Marii a Josefovi) a kaplí sv. Anny (dříve zasvěcená sv. Janu Evangelistovi a snad i sv. Ivovi). Důležitou událost představovalo přenesení sochy P. Marie, přesné kopie z italského Loreta, do Svaté chýše roku 1719. K dokončení kaple, ale i k výstavbě Svatých schodů dopomohl roku 1721 svým finančním odkazem baron Michael Wertema. O další dva roky později došlo ke zvýšení zdiva ambitu a k zaklenutí celého prostoru loretánského kostela. Roku 1725 pokryl František Řehoř Ignác Eckstein klenbu freskovou malbou a následujícího roku byla výzdoba kaple dokončena. Dne 19. května 1726 brněnskou Loretu slavnostně vysvětil kardinál Wolfgang Hannibal Schrattenbach.

Stručný umělecko- historický průvodce

Svatá chýše

Ve středu loretánské kaple stojí Svatá chýše. Také u brněnských minoritů se jedná o nápodobu Svaté chýše z italského Loreta, jejíž znalost zprostředkovávaly nejen osobní návštěvy samotného poutního místa, ale také popis Horatia Tursellina z roku 1600.

Stěny domku jsou zdobeny gri-saillovou malbou imitující mramorový reliéfní obklad italské Santa Casa. Děj zobrazených scén se začíná odehrávat na severní straně domku výjevy Narození Panny Marie a Zasnoubení Panny Marie s Josefem. Kompozici doplňují iluzivně malované niky s postavami Sibyl Helespontské, Frýžské a Tivolské, pod nimiž sedí proroci Izaiáš, Daniel a Ámos. Supraporty dvou portálů zdobí zlacené reliéfy znázorňující vlevo domek Svaté Rodiny, vpravo domek při jeho pouti na lodi. Zobrazení doplňuje vždy dvojice andílků od sochaře Schaubergera. Na západní, vstupní straně spatříme scénu Zvěstování, na kterou níže navazují malby Navštívení a Příchod Panny Marie do Jeruzaléma. Funkci vstupu do chýše podtrhuje také text s chronogramem 1726: „SIT TIBI PERVIA / IANVA CAELI / DOMVS LAVRETANA“ („Ať ti je přístupná brána nebeská, dům loretánský“). Také zde spatříme malované výklenky, tentokrát se Sibylami Libyjskou a Delfskou a s proroky Jeremiášem a Ezechiášem. Na jižní stěně pokračuje mariánský cyklus scénami Narození Krista a Klanění tří králů, opět doplněnými postavami Sibyly Persiky, Kumské a Erithrejské, postavami proroka Ezechiela, Zachariáše a krále Davida. Kartuše znázorňují otevřenou bránu a archu úmluvy. Vyvrcholením cyklu jsou výjevy Smrt Panny Marie a Přenesení chýše z Nazaretu na východní stěně domku. Scény zde rámují Sibyla Sámská a Sibyla Kumana (neboli královna ze Sáby), dále pak Mojžíš s deskami Desatera a prorok Balaam. Erb objevující se na všech čtyřech stěnách Svaté chýše náleží papeži Lvu X. z rodu Medici (papežem 1513–1521), jenž nechal vytvořit mramorový reliéfní obklad Santa Casa v Loretu.

Podoba interiéru pochází z doby vzniku stavby. Na stěnách spatříme uměle vytvořené fragmenty omítky, jež jsou oživeny pestrými figurálními malbami ze života Svaté Rodiny. Ve východním průčelí se nachází výklenek, ve kterém je uložena dřevořezba Madony s dítětem, kopie černé Matky Boží z italského Loreta. Oltář je dřevěný, potažený cínovým plechem.

Ambit

Jak již bylo zmíněno, Svatá chýše stála zprvu na volném prostranství bývalého hřbitova vedle kostela sv. Janů a až v následujících letech (1717–1719) vznikl kolem stavby domku ambit neboli ochoz. Na východní straně navazují na ochoz boční kaple svatého Josefa a svaté Anny, mezi nimi je vložena kruchta a především samotné Svaté schody. Na západě je vchod z ulice Minoritská. Vnější podobu ambitu tvoří směrem k východu nepatrně se rozšiřující obdélník, do středu je vymezen mohutnými pilíři rozmístěnými do tvaru protáhlého osmiúhelníku. Na pilířích spočívá klenba samotného ochozu, ale je do nich zakotvena také kupole uzavírající prostor nad Svatou chýší.

Malby na klenbě ochozu, zaznamenávající scény ze života Svaté Rodiny, prošly, stejně jako ve zbytku kaple, novodobou rekonstrukcí, jejich ikonografie však zůstává stejná. Na severní straně vidíme zobrazení Zvěstování sv. Anně, Narození Panny Marie, Vstup Panny Marie do chrámu, Představení Ježíše v chrámu s očišťováním jeho matky a Panna Marie kojící Ježíška. Na jihu jsou to obrazy Svatý život (Marie, Josef a chlapec Ježíš držící se za ruce), Svatá Rodina v Josefově dílně, Útěk do Egypta, Josefův sen a Klanění tří králů.

Za pozornost stojí původní k severovýchodnímu pilíři přičleněná kazatelna, snad dílo sochaře Schaubergera. Na parapetu řečniště lze spatřit mimo jiné reliéfní výjev Posledního soudu a scény z Apokalypsy – Beránek na knize se sedmi pečetěmi a Mrtví vstávající z hrobů. 

Malířská výzdoba kupole

Malby v kupoli minoritské Lorety s námětem oslavy Panny Marie jako královny nebes jsou působivou brněnskou barokní památkou. I po několikanásobném novodobém restau-rování skvěle zprostředkovávají barevné a světelné působení originálu. 

Nástěnné malby v brněnské Loretě vytvořil freskař a malíř nástěnných i závěsných obrazů František Řehoř Ignác Eckstein (1689–1741).

Ve středu kompozice se nachází Bůh Otec v modrém šatě a hnědém plášti, jenž drží v jedné ruce modrou zeměkouli a druhou rukou ukazuje na trůn, připravený pro Krista. Jeho pohled spočinul na Panně Marii, která i s Ježíškem stojí pod ním. Nad Bohem Otcem se vznáší holubice Ducha svatého. Andělé okolo nich se podílejí na oslavě Matky Boží, vyjádřené slovy „REGINA ANGELORUM!“ („Královna andělů“). V kupoli spatříme i další postavy andělů, jež zastupují tři andělské hierarchie. Do třetí hierarchie patří také archanděl Gabriel s lilií, Michael ve zbroji se štítem a miskami vah a Rafael s poutnickou holí. Celý výjev je obemknut malovaným zlatavým rámem, součástí iluzivní architektury, která rámuje i čtveřici oken. Po stranách Eckstein zpodobnil evangelisty a církevní učence doprovázené jejich citáty k oslavě Panny Marie.

Námětem vstupního klenebního pole je Panna Maria na oblacích, držící žezlo zakončené trojúhelníkem s Božím okem. Nalevo od postavy se nachází Svatá chýše nesená anděly, vpravo anděl s kadidelnicí. Na krajích klenebního pole spatříme dvě personifikace: žena v hermelínovém plášti s markraběcí korunou v doprovodu červenostříbrně šachované orlice představuje Moravu, žena v modrém šatě s brněnským znakem symbolizuje město Brno. Ze západní strany čelního oblouku mezi vstupním klenebním polem a kupolí spatříme anděly držící svitek s textem „EXALTATA EST / SVPER CHOROS / ANGELORVM / GAVDETE“ („Byla povýšena nad andělské chóry, radujte se“) obsahujícím chronogram 1725. Na východním čele oblouku je planoucí srdce s mariánským monogramem. Na samotném klenebním oblouku se pak nachází andělé nesoucí korunu s propletenými písmeny tvořícími slovo MARIA.

Malbami je vyzdobeno také podklenutí kruchty, kde malíř zachytil truchlící Pannu Marii s mrtvým Kristem a s plačící Máří Magdalenou. Ikonografie vyobrazení nad hudební emporou odráží funkci tohoto místa a spatříme zde kromě Beránka Božího i koncertující anděly a krále Davida hrajícího na harfu. Nápisy v blízkosti kruchty jsou novodobé a vztahují se k restaurování maleb.

Postranní kaple

Z každé strany úpatí Svatých schodů se nachází jedna kaple – na severu je to kaple sv. Josefa, na jihu prostor dnes zasvěcený sv. Anně. I zde spatříme na klenbách nástěnné malby. Klenbu kaple sv. Josefa zdobí vyobrazení Svaté Rodiny doprovázené rodiči Panny Marie – sv. Annou a sv. Jáchymem. Nad ústředními postavami se vznáší holubice Ducha svatého a Bůh Otec na zemském glóbu. Vpravo výjev doplňují další postavy: sv. Jan Křtitel, jeho rodiče sv. Alžběta a sv. Zachariáš, dvě ženy s nádobkami a sv. Jan Evangelista. Na levé straně pozorujeme skupinku apoštolů. Klenba kaple sv. Anny nese obraz Madony s Ježíškem a se sv. Ivem. Sv. Ivo předává Panně Marii prosby v podobě dopisů a Panna Maria je posílá po andělovi zpět již vyslyšené.

Oltářní obrazy v obou kaplích, vytvořené po roce 1759, jsou prací vídeňského malíře Felixe Iva Leichera. V severní kapli pozorujeme vyobrazení smrti sv. Josefa, v jižní kapli je zachycen sv. Ivo. Sochařská výzdoba, zahrnující především postavy andělů, pochází z dílny Jana Jiřího Schaubergera. V kapli sv. Anny se nacházejí ještě personifikace Víry a Naděje.

Svaté schody

Podle křesťanské tradice jsou Svaté schody tvořeny 28 stupni, jež vedly do paláce Piláta Pontského v Jeruzalémě. Toto schodiště bylo z Jeruzaléma odvezeno na podnět sv. Heleny, matky císaře Konstantina Velikého, do Říma, kde vzrůstala úcta k této relikvii. V období novověku jim přibyla další dvě postranní ramena. Po původní středové části se museli věřící pohybovat pouze po kolenou, přičemž při přesně daném splnění modliteb na každém stupni mohli získat milosrdné odpustky. Kromě toho, že jsou samy Svaté schody významnou relikvií, obsahují jednotlivé stupně vždy dva ostatky křesťanských mučedníků či mučednic. Podobně jako úcta ke Svaté chýši začalo se i uctívání Svatých schodů šířit v období baroka za hranice Říma a jejich kopie postupně vznikaly na mnohých dalších místech po celém světě.

Stavba Svatých schodů u brněnských minoritů, stejně jako dostavba Svaté chýše a kaple sv. Josefa, byla umožněna díky odkazu Michaela Wertemy z roku 1721. Ideovým otcem stavby se stal opět kvardián Barnabáš Freisler. Přestože jeden z návrhů vypracovaný malířem a architektem Ecksteinem umístil Svaté schody do kněžiště kostela sv. Janů, své konečné místo a podobu získaly podle projektu Mořice Grimma. Vzorem pro stavbu se staly Svaté schody v minoritském kostele sv. Kříže ve Vídni, které samozřejmě odkazují na svoji původní římskou předlohu.

Malíř Eckstein získal zakázku na  realizaci nástěnné malby nad schodištěm. I zde uplatnil iluzivně malovanou architekturu, jejíž pomocí vytyčil prostor pro figurální výzdobu. Ústředním výjevem je malba Kristus před Pilátem, přičemž postavy se nacházejí právě na vrcholu schodiště Pilátova paláce. V rozích jsou čtyři malované výklenky s vyobrazeními starozákonních proroků: Jeremiáše, Ezechiela a Izaiáše. Poslední místo je prázdné, odkazuje na očekávaný příchod Krista. To vše doplňuje na východní straně zobrazení ukřižovaného Krista, neseného anděly na nebesa k Bohu Otci a holubici Ducha svatého; na západě vidíme výjev s anděly sestupujícími po žebříku ke spícímu Jákobovi. Na nástěnných malbách nalezneme i nápisy, jež se vážou k obnově Lorety a Svatých schodů v letech 1908 a 1948.

Na balustrádovém zábradlí, u jehož paty stojí sochy Panny Marie a Jana Evangelisty vzhlížející ke scéně Ecce homo, se nacházejí figury andělů s nástroji Kristova umučení. Z písemných pramenů víme, že zatímco Panna Marie a Kristův učedník jsou společným dílem sochařů Michaela Fontany a Michala Ignáce Gunsta, sousoší Ecce homo, umístěné na balkoně na vrcholu schodiště, vytvořil Jan Jiří Schauberger. Za sloupovou bránou s balkonem je umístěn barokní oltář se sochou Krista (Nejsvětější srdce Ježíšovo) z roku 1934. V podstavci oltáře se nalézá skleněná rakev s ostatky sv. Justina, raně křesťanského mučedníka pohřbeného původně v římských katakombách sv. Kalixta. Po stranách oltáře dále spatříme ve štuku provedené postavy Krista u kůlu a sv. Veroniku s rouškou.

V neposlední řadě je třeba upozornit na monumentální plátna zavěšená na bočních stěnách. Představují Přibíjení Krista na kříž a Krista klesajícího pod křížem, k nim se při patě schodišťových ramen vážou ještě rozměrné obrazy Mojžíš vyvyšující bronzového hada  a Kristus s kajícníky. Autora obrazů nelze s jistotou označit. Pravděpodobně jsou dílem brněnského malíře Josefa Ignáce Havelky (1716–1787).

Průčelí

Západní fasádu, tedy hlavní průčelí Lorety, tvoří úzká střední část s portálem, vymezená nárožními pilastry, a boční křídla s balustrádou. Na pilířích jsou umístěny po stranách sochy andělů a uprostřed vázy. Střední část je členěná profilovými římsami do tří pater. Vertikálně ji symetricky rozdělují portál a okna. Charakteristickým znakem průčelí je bohatá sochařská výzdoba vázaná k oslavě Panny Marie.

Vstup do Lorety rámuje ostění z moravské droby, do něhož jsou osazeny zdobné okované dveře. Po stranách vstupu spatříme na soklech sochy andělů nesoucích profilovanou římsu, v jejímž oblouku je usazená kartuš s mariánským znakem. Ústředním motivem dalšího patra je rovněž kartuš, tentokrát s reliéfem korábu převážejícího Svatou chýši. Kompozice portálu vrcholí sochou Panny Marie s dítětem na rukou, stojící na oblaku. Pozadí sochy tvoří velká paprskovitá svatozář. Na soklech po stranách Madony jsou umístěny další sochy, nejspíše Mariiných rodičů sv. Anny a sv. Jáchyma.

Další patro Lorety prolamuje v ose portálu segmentově zaklenuté okno, rámované bohatou štukovou výzdobou. V obloukovém štítu se nachází okno kruhové a nad ním kartuš se symbolem hořícího srdce. Celou výzdobu průčelí Lorety završuje trojice archandělů: pohledově vlevo stojí Gabriel, pohledově vpravo Rafael a ve vrcholu štítu se nalézá archanděl Michael. Zatímco autorem těchto soch, stejně jako soch andělů a váz je Jan Scherz, sochařskou výzdobu portálu vytvořili Jan Kristián Pröbstl a Jan Jiří Schauberger.

Odpustky v Loretě

Rozhodnutí Apoštolské penitencierie:

Věřící, kteří přicházejí s láskou a pravou kajícností (zříkají se zalíbení v jakémkoli hříchu), mohou za obvyklých podmínek (svátost smíření v blízké době, svaté přijímání a modlitba na úmysly svatého Otce nejlépe v ten den), mohou v době od 29. 4. 2019 do 29. 4. 2020 získat plnomocné odpustky pro sebe nebo pro duše v očistci, pokud jako poutníci navštíví Svatou chýši (Loretu) při kostele svatých Janů v Brně a zbožně se zde zúčastní jubilejních bohoslužeb anebo zde nějaký čas setrvají ve zbožném rozjímání, které zakončí Modlitbou Páně, vyznáním víry a vzýváním Panny Marie, svatých Cyrila a Metoděje, svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty.

Lidé staří, nemocní a všichni, kdo z vážných důvodů nemohou vyjít z domu, mohou rovněž získat plnomocné odpustky, pokud se jubilejních bohoslužeb zúčastní duchovně a obětují své modlitby, bolesti a životní těžkosti milosrdnému Bohu. To vše za podmínek, že se zříkají jakéhokoliv hříchu a mají úmysl splnit tři obvyklé podmínky, jak jen to bude možné.