Bylo, nebylo… bylo! Na podzim 2012 čekal spolčáky z minoritského společenství mládeže víkend plný práce, fyzického cvičení, přemýšlení, vaření, nové tvorby aneb prostě POHÁDKOVÁ DOVOLENÁ! Kouzelné setkání dvanácti měsíčků ze spolča bylo na královské faře v Rychtářově u Vyškova. A to byste milé děti nevěřily, co se nám tam všechno přihodilo!
Hned v sobotu večer jsme se proměnili ve čtyři krásné princezny Zubejdy, jež po celý čas nás zpěvem i svým vzezřením okouzlovaly, čtyři Neotesánky, kteří navzdory svým jménům ponejvíce v kuchyni vládli, nám četné pochutiny vždy k poledni připravovat nelenili a rozličnými libými vůněmi k obědu vábili.
A nakonec se v království objevily i čtyři vzácné Poklady, jejichž tajemství jsme celé tři dny hledali. A tak v těchto třech skupinkách jsme po celý čas zůstali, i když času bylo dosti, by i s ostatními jsme poháru si zavdali.
Hned v sobotu ráno, časně po svítání, zaklepal na dveře Krteček z nenadání. Že by si s námi rád zahrál fotbálek. Avšak tak, jak ho (ne)vidí právě on. A tak téměř poslepu, s roztodivnými okuláry na očích, ale s velkým odhodláním, pustili jsme se do fotbalového turnaje. Míč jsme často neviděli, do soupeřů si narazili, o gólu se jen ze zpráv dozvěděli. Nakonec chlapům možná pro ostudu Zubejdy měly nejvíc bodů.
Následovala rozprava, co Bůh v pohádkách předává a jak je to s tím dobrem, co se občas ve zlo může proměnit a zlo, co nakonec v dobro smí se obrátit. A potom, v tiché s Bohem chvilce, přemýšlel každý třeba o jezince, co přišla jeho navštívit, aby ho mohla uchvátit. A jak hrneček stále kaši vaří, a zle je už s tím, kdo s ním hospodaří.
Odpoledne cestou necestou, my vydali se na hrad za pohádkovou princeznou. Hrad zpustl, princezna se už dávno šťastně provdala a měla děti. A představte si, ani jedno se nestalo loupežníkem. Zato nás ještě ten večer čekalo setkání s arciloupežníkem Lotrandem! Naštěstí jenom na filmovém plátně.
V neděli hned po ránu, vyhnali nás z postele strašliví obři tu dobu najednou vyskytnuvší se přímo v Rychtářově. Jakožto královská garda sloužící Nejvyššímu králi ujali jsme se jejich zneškodnění, s ohromnou odvahou a silou rozeběhli jsme se po vesnici a nenechali ani jediného obra toto království dále pustošit.
Však tím naše práce ještě nekončila. Pro zpustlý Hrádek bylo třeba vymyslet novou pohádku. Zubejdy přišly se svou kouzelnou zpívanou o jedné princezně, bez oka, avšak líbezné. Jmenovala se Zubejda a už je taky vdaná. Se svým chotěm, krásným princem, odešla na zámek princova otce, jenž se už dočkati nemohl, až spatří své vnoučky. Neotesánci přivedli na Hrádek také jednu princeznu, princeznu Karolínu, ale i ta brzy z důvodů známých jen jí odešla do nedalekého Brna. Tam v kostele u bratrů minoritů setkala se s krásným princem Rudou a též už je provdána a nyní zůstávají spolu v Brně hojně navštěvujíce bratry minority.
Pokladi se rozhodli Hrádek přebudovat na krásný mlýn meloucí mouku pro celý Rychtářov. Do něj pak díky Prozřetelnosti našel cestu švarný jinoch. I setkal se tam s krásnou Alžbětou a byla svatba. Vypadalo to nadějně, měli tři děti a žili šťastně, ale ouha, nakonec jenom šest let, pak muž zemřel. I rozhodla se krásná a ctnostná Alžběta zanechati mlynářského řemesla, odejít a sloužit potřebným jinak. Vstoupila do třetího řádu a už také dávno zemřela, my ji známe již jako svatou Alžbětu.
A tak i po třech nových pohádkách zůstává Hrádek v Rychtářově nadále zpustlý a neobydlen a čeká na další pohádku. Možná k němu jednou někdo zase najde cestu a objeví pohádku, která dá království věčný život. Každá pohádka je totiž cestou, ukazuje směr, dává radu a spatřit to, co zůstává jinde skryto. My věříme, že tu správnou cestu do věčného království nalezneme. My totiž žijeme ve skutečné pohádce s Králem ze všech nejmoudřejším.
„Ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko“
(Ž 32,8)
A že tohle byla víkendovka pro dospělé? Ne, ne, vždyť všichni jsme Jeho dětmi. A tak to bylo, je a bude, milé děti.
Terezka
