Bylo nebylo, ale spíš bylo než nebylo. Jednoho krásného jarně prázdninového dne jsme se s naším spolčem (jehož osazenstvo toho dne tvořili Lukáš, Verča, Ondra, Kája, Eliška, Šimon, Štěpán a otec Adam) vypravili na průzkum světa za zdmi brněnského kláštera. Dobrodružství začalo již v pět ráno na dvoře sv. Janů. Osedlali jsme minoritského bratra Transita a vyrazili směr Rakousko. Po úvodním desátku začalo osazenstvo našeho kočáru (až na řidiče a pisatele tohoto reportu) podřimovat. Někteří doprovázeli svůj spánek rytmickým pochrupováním, jiní se schoulili do klubíčka pod sedadlo a byli i tací, kteří usnuli ve vzájemném křesťanském obětí.
O půl deváté jsme dorazili na místo určení – Semmering, Rakousko. Pět z nás se velmi rychle navléklo do snowboardovacích outfitů a vyrazilo na svah, zatímco jsme se já, Šimon a Adámek vydali na průzkum přilehlé vesničky. Využili jsme pohostinství útulného horského hotelu, pomodlili se v malebném mini-kostelíku a poté se vydali na cestu zpěk k autu, kde jsme poobědvali řizek a možná i šlehačku. Společně jsme pak vyjeli na kopec v lyžařském středisku Zauberberg a užívali si výhled z výšky 3850 metrů. Na etapy jsme sjeli dolů, ať už lanovkou, nebo na snowboardu.
Asi po čtyřiceti minutách se začalo balit, převlíkat zpátky do civilu a razit směr Vídeň. Tam jsme zaparkovali naše auto a byli pohoštěni a zahřáti čajem či kávou. Pomodlili jsme se v kapli svatého Antonína a vydali se do víru večerního velkoměsta. Za další dvě hodiny už jsme vyčerpaní nasedali zpět do bratra Transita z Fordu a ujížděli do bezpečí, které skýtá naše rodné město Brno.
verbst & co.
