aneb duchovní obnova na Velehradě pořádaná bratry františkány a Školskými sestrami sv. Františka
Jako již poměrně silná minorita minoritského společenství studující a pracující mládeže, o počtu čtrnácti, jsme se přidali k další stovce těch, kteří možná také už podruhé doputovali na Velehrad hledat ztracenou rovnováhu ve svých vztazích. A bylo to opět pro všechny z nás velmi milé a důvěrné setkání se s Bohem i s lidmi, z nichž velký dík patří všem sestrám františkánkám a bratrům menším, jejichž starostlivost a péče o nás však vůbec malá nebyla.
V krásném prostředí Velehradského gymnázia i jeho okolí jsme skrze modlitbu, přednášky i rozhovory, sdílení se i naslouchání, hudbu i ztišení hledali znovu sami sebe, druhé a Boha. Čas byl věnován Boží lásce k nám, radosti z ní, jak se spolu s Bohem připravit na vztah s někým druhým a jak Ho pak ani ve vztahu nevynechat. V sobotním odpoledním programu jsme mohli vybírat z několika workshopů, které se dotýkaly například témat: Komunikační pasti manželství, Tělesná komunikace a sexualita, Nejsi sám – je tu Pán aneb netušená radost, Třetí cesta aneb laici v církvi, Naše virtuální identita a život v síti.
Na vrchol duchovního pohoří Velehradu jsme doputovali v sobotu při večerní velmi důvěrné adoraci spojené s uzdravujícími modlitbami. V neděli jsme si pak ještě prohlíželi a připomínali mapu naší společné pouti ke svatosti a víkendové společné střetnutí našich cest i životů bylo uzavřeno slavnostní mší svatou obětovanou za uzdravení vztahů každého z nás.
Celé naše minoritské spolčo radostně oznamuje, že jsme se s naším otcem Robertem neztratili, ve zdraví a obohacení se vrátili a už v dubnu se pokusíme cestu nejen k Velehradu znovu nalézt.
Terezka
