Rytíři Panny Marie Neposkvrněné putovali do Křtin
Od ústředního kříže v horní části hřbitova se nesou modlitby bolestného růžence za duše v očistci, desátky jsou prokládány vroucími osobitými dušičkovými přímluvami, na dohled je bazilika Jména Panny Marie ve Křtinách. Po modlitbách zazní písně Matičko Kristova a latinská Salve Regina za doprovodu kytary představeného kláštera Konventu minoritů a redaktora časopisu Immaculata bratra Bohdana. Je sobota dvanáctého listopadu, jedenáct Rytířů Neposkvrněné se vypravilo na dušičkovou pouť do Křtin. Jsou mezi nimi i třináctiletý Daniel a desetiletý Michael. A to je ohromné, neboť tam, kde přebývají maličcí, bývá blíž i Bůh.
Slovo pouť pochází od výrazu putovat, však také při přípravách na dušičkovou pouť zaznělo slůvko „pěšky“. Nakonec jsme se ale stejně vypravili minibusem, protože Křtiny jsou od centra Brna přece jen daleko, nějakých osmnáct kilometrů, a hlavně už není nejtepleji – dnes dopoledne ukazuje teploměr šest stupňů Celsia. Protože ale počasí u nás ovlivňuje tlaková výše se středem nad severovýchodní Evropou, je krásně, zcela jasno, slunečno, jako už dlouho nebylo, tedy, můžeme-li se odvážit to říci, požehnaně. Na pozadí čistočisté modré oblohy se rýsuje barokní komplex – bazilika, ambity a kaple sv. Anny – architekta Giovanni Santiniho, postavený v první polovině 18. století, nazývaný také Perla Moravy, národní kulturní památka. Chrámu o kruhovém půdorysu , kde pět kupolí připomíná pět ran Kristových, dominuje hlavní oltář s kamennou sochou Panny Marie s Jezulátkem, pozornost poutá i vyobrazení Cyrila a Metoděje. To připomíná počátky tohoto proslulého poutního místa, nazývaného též Mariánské údolí milosti. Dle starého vyprávění v těchto místech křtili věrozvěstové a jejich žáci – proto Křtiny. A v r. 1210 se zjevila Panna Maria v blízké Bukovince v rozkvetlém kaštanu. Když nás chrámem, který má třicet tři oken, aby návštěvníci načerpali co nejvíce světla do svých srdcí, provede a s jeho historií seznámí zdejší duchovní P. Tomáš Prnka, pomodlíme se Anděl Páně a zazpíváme Ave Maria, mohla by krásná pouť tady ve Křtinách skončit. Ale nekončí, uzavře se až skvělým obědem v restauraci U Farlíků, kde nám rezervovali dlouhý stůl, u něhož jsme se mohli v přátelské družnosti všichni sesednout.
Mší svatou v minoritském kostele sv. Janů, celebrovanou od osmé hodiny ranní v den svátku polského světce Josefata premonstrátem Jindřichem Zdíkem ze Želiva, a potom svačinou v klášterním refektáři, ke které Rytíře Neposkvrněné pohostinní minorité pozvali, dnešní dušičková pouť do Křtin začínala. Teď se navracíme. S modlitbou k Andělu Strážnému, sv. Maxmiliánovi, sv. Josefatovi a dalším světcům, s bratrem Bohdanem za volantem klášterního minibusu. Jeden z poutníků se nakonec přece jen vydal do Brna pěšky. Jasné světlo již teď, krátce po třetí hodině odpolední, začíná slábnout, pohasínat, v našich srdcích však přetrvává. Právě tak jako přetrvává vzpomínka na duše – na ty nám drahé, známé, i na ty neznámé, na ty již šťastné, i na ty, jejichž drama na Věčnosti ještě nekončí.
Jana Novotná, rytířka Neposkvrněné
