Ano, přesně toto se stalo v neděli 26. června. Pán Ježíš vyšel do ulic města Brna jako každoročně – a sice pod způsobou chleba v Nejsvětější svátosti oltářní u příležitosti slavnosti Těla a Krve Páně, lidově Božího Těla. Hlavním celebrantem mše sv. v 15,30 hod. byl Otec opat želivského kláštera P. ThMgr. Bronislav Ignác Kramár, jenž potom s monstrancí kráčel v průvodu spolu s Otcem provinciálem minoritů Mudr. Bogdanem Sikorou a dalšími kněžími a bratřími minoritského řádu, brněnským děkanem mons. Václavem Sloukem a děkanem řeckokatolické církve Otcem Jozefem Blaščákem. Průvod směřoval od minoritského kostela sv. Janů přes Josefskou, Kapucínské náměstí, Zelný trh, Dominikánské náměstí a Veselou ulici do kostela sv. Jakuba, kde celou slavnost ukončilo nadšené Te Deum. Vydařilo se, radost byla znát v očích všech zúčastněných. A nebylo jich málo, přibližně 550 lidí.
Vyvstává ale otázka: Mají tyto Božítělové průvody ještě dnes nějaký pastorační a hlavně evangelizační smysl? Jak působí na kolemjdoucí, převážně nevěřící Brňany a návštěvníky města? Kdo si tohoto všímal, zjistil nepochybně jednu reakci: zvědavost. Někteří se nás, jdoucích v průvodu a zpívajících, dokonce přímo zeptali: „Co to je, prosím vás, za akci?“ Dostali pokaždé jedinou možnou odpověď: „Boží Tělo.“
Potěšující bylo, že se nevyskytly žádné nepřátelsky laděné nebo ironické poznámky. Jen ta zvědavost – lidé si patrně sami pro sebe kladli otázky: „Co je to za průvod? Jsou to katolíci nebo někdo jiný? Co je to tam za oplatek v tom zlatém?“ Ještě před nějakými 50 lety znali i ateisté na tyto „záhady“ odpověď. Dnes již ti, kteří vůbec nevědí, o co běží, nejsou žádnou výjimkou.
Proto se domníváme, že tím spíše je zapotřebí Božítělové průvody ulicemi našich měst pořádat. Pro některé nevěřící může být právě toto prvním setkáním s Kristem, byť skrytým v Eucharistii. A On může konat zázraky obrácení tam, kde to vůbec netušíme. Francouzský novinář, původně komunista a ateista André Frossard, se obrátil podle vlastního svědectví během pouhých pěti minut, které čirou náhodou strávil v kostele s vystavenou Nejsvětější svátostí, před níž se tiše modlili věřící. Popisuje to ve své knize „Bůh žije, já jsem ho potkal“. Bílá hostie, Ježíš Kristus, má opravdu tajemnou moc a jeho milost tady mohutně působí.
Ale i když odhlédneme od tohoto nadpřirozeného aspektu, zůstává ještě ten přirozený. Zvědavost je přirozenou lidskou vlastností. My víme z evangelií, že některé osoby jen díky ní zakusili spasitelné setkání s Pánem, např. celník Zacheus, který nejdříve neviděl nic jiného než senzaci, neobvyklé hemžení lidí, očekávajících „velikého proroka“ – a nakonec Pán se octl přímo v jeho domu.
Božítělové průvody proto svůj význam rozhodně mají, ano, troufám si říci, že ještě větší než v nedávné minulosti. Je to naše vyznání víry v Ježíše ve svátosti oltářní. A evangelium se může šířit jedině vyznáním, ničím jiným. Pouze tak, že se ke Kristu nebojíme hlásit na veřejnosti. To ostatní ponechme na něm!
Radomír Malý
foto: Jitka Suchomelová
