Mezi stovkami polských poutních míst zaujímá Jasná Hora zcela jednoznačně výsostné postavení. Každoročně toto místo navštěvuje jeden až dva miliony poutníků. Přicházejí, aby se modlili před milostným obrazem Matky Boží Čenstochovské, který je nedílnou součástí polských dějin.
Prvním a nejstarším dokumentem pojednávajícím o tomto milostném obrazu je latinský rukopis nacházející se v klášterním archivu: Translatio tabulae Beate Marie Virginis quam Sanctus Lucas depinxit propriis manibus (Přenesení obrazu Blahoslavené Marie Panny, který vlastníma rukama namaloval sv. Lukáš). V rukopise čteme:
Autorem obrazu je sv. Lukáš Evangelista. Na žádost věřících namaloval podobiznu Marie s Děťátkem na desce stolu, u něhož sedávala. Císař Konstantin nařídil přenést obraz z Jeruzaléma do Konstantinopole a umístit v chrámě. Tam se obraz proslavil četnými zázraky. Ruský kníže Lev, okouzlen tímto zázračným obrazem, si na Konstantinovi vyprosil darování tohoto obrazu. Přenesl jej poté do svého knížectví a nařídil ho bohatě ozdobit. U obrazu se opět začaly dít zázraky. V době války, kterou na Rusi vedl Ludvík Uherský, byl obraz ukryt na belzském hradě. Po kapitulaci se obrazu zmocnil královský místodržitel kníže Vladislav II. Opolský. V době obléhání hradu Litvíny a Tatary proletěl jeden šíp do hradu a zasáhl pravou stranu obrazu. Tehdy na nepřátele mlha padla a vyděsila je. Kníže na ně udeřil a rozdrtil je. Když chtěl odvézt obraz do svého knížectví, navzdory velkému počtu koní se však obraz nepohnul z místa. Tehdy kníže složil slib, že vystaví kostel a klášter tam, kde obraz bude umístěn. Nato se koně zlehka dali na cestu a zavezli obraz na Jasnou Horu. Tam byl umístěn v kapli, kde opět zazářil zázraky.
Tento dokument pochází z 1. pol. XV. stol. Je možné, že byl přepsán z nějakého staršího dokumentu. Tradice říká, že obraz byl namalován sv. Lukášem Evangelistou na desce stolu z domu Svaté rodiny v Nazaretu. Obraz měl z Nazareta do Konstantinopole (Cařihradu) převézt císař Konstantin. Ruský kníže Lev, sloužící v císařském vojsku, si přál přenést obraz do Rusi. Císař mu obraz daroval a od té doby se na Rusi těšil obrovské úctě. Obraz se skutečně mohl dostat z Konstantinopole na Rus, ježto mezi Byzantskou říší a Rusí byly v průběhu 11. – 14. poměrně úzké kontakty.
Není ani vyloučeno, že obraz byl zasažen šípem v průběhu bitvy. Během bojů, které vedl Kazimír Veliký s Ludvíkem Uherským na Rusi, byl obraz ukryt na hradě u města Belz v Haliči. V r. 1382 jen tam našel kníže Vladislav II. Opolský. Protože díky Mariiným přímluvám obdržel kníže mnoho milostí, přivezl tento obraz do Česnstochové. Po 2. svět. válce byl na Jasné Hoře nalezen dokument z r. 1474. Jeho text pojednává o historii milostného obrazu mnohem zevrubněji, na druhou stranu však v něm jsou i četné legendistické přípisy. Máme však naštěstí dokument nad jiné věrohodný – dvě díla vzešlé z pera Jan Dlugosze (1415-1480). Tento polský letopisec žil v době, kdy od popisovaných dějů neuběhlo zas tak moc času a sám byl svědkem řady těchto událostí. O milostném obrazu se zmiňuje hned několikrát.
Nynější obraz Čenstochovské Madony je věrnou kopií toho prvotního, který byl r. 1430 zničen. Vladislav II. Opolský pozval do Čenstochové paulíny z Uher. Věnoval jim dřevěný farní kostel ve Staré Čenstochové. Díky Janu Dlugoszovi známe přesně akt předání kostela dosavadním farářem o. Jindřichem Bielou otci Jiřímu, převoru kláštera paulínů v uherské Budě. Dlugosz udává, že k tomu došlo 23. 6. 1382 a že 10. 8. stanovil kníže Vladislav výšku důchodů, jimiž nově zřízený klášter skrze své zplnomocněnce zajistil.
Důchody však patrně nedostačovaly, a tak 24. 2. 1393 vydal kníže novou darovací listinu, v níž před svědky (Spytko z Melsztynu a Jan Tarnowski ze Sandoměře) přislíbil klášteru vyšší důchody. Dlugosz pak všechny položky vypočítává. Díky tomu víme, jaký byl tehdy stav kláštera a kostela.
Obraz se velmi brzy stal cílem poutníků z různých končin, kteří díky modlitbě k Marii zakoušeli mnoho milostí. Začali sem také přinášet četné votivní dary. To sem přilákalo i lupiče. O Velikonocích L. P. 1430 dobyli Jasnou Horu dva polští šlechtici spolu s jedním ruským knížetem. Pro zahlazení stop použili služeb husitských oddílů, které v té době táhly Slezskem. Klášter už byl znám široko daleko díky zázračným milostem, které obdrželi věřící modlící se před milostným obrazem Matky Boží. Útočníci měli za to, že oplývá pohádkovým bohatstvím, jež měly nahromadit přečetné zástupy poutníků směřující sem ze všech stran. Když se však ukázalo, že majetek kláštera je velice skrovný, sebrali liturgické nádoby, kříže a bohatou dekoraci. I ze samotného milostného obrazu vyloupali veškeré šperky a zlato, kterým ho ozdobili zbožní poutníci. Nakonec uštědřili Panně Marii několik ran šavlí.
Zápisy čenstochovských kronik potvrzují neobvyklé události spojené s milostným obrazem. Všechny byly pečlivě zaznamenány k tomu určené knize milostí. Nejstarší zápis zázračného uzdravení pochází z r. 1402. O věhlasu jasnohorské ikony svědčí i fakt, že již v té době byly zhotovovány její kopie – r. 1390 ji měl Głogówek, r. 1392 vzdálený Sokal a r. 1400 ještě vzdálenější chorvatský Lepogłów.
Původní obraz mohl pocházet někdy ze 7. stol. Kdyby to byla pravda, šlo by o jedno z nejstarších vyobrazení Nejsvětější Panny. Odborná analýza obrazu hovoří o jeho nápadité příbuznosti s obrazy malovanými basiliánskými mnichy na Krétě. To by znamenalo, že pochází z 10. stol. Odtud mohl přibýt do Cařihradu. Po zničení obrazu r. 1430 byla zhotovena kopie, a to se zcela výjimečnou důkladností – byl dokonce malován na původní desku, což s sebou neslo bezesporu mimořádné obtíže. Důvod byl prostý – zachovat co nejvěrněji originál. Obraz byl malován enkaustickou metodou, používanou starými křesťanskými a byzantskými mistry. Ke změnám došlo jen u ozdob Mariina šatu – nové lilie na Mariině plášti až příliš připomínají erb uherského krále Ludvíka z Anjou. Dítě Ježíš navíc pravděpodobně dostalo do rukou knihu. Do dnešního dne se z původní ikony dochovaly pouze stopy násilí z r. 1430 – dvě rovnoběžné jizvy po seknutí šavlí na Mariině pravé tváři přeťaté třetím v linii nosu a několik podobných, avšak o poznání menších na krku (dva dobře viditelné, čtyři další už méně zřetelné).
Král Vladislav Jagellonský vyhověl prosbě paulínů a vzal zničený a zneuctěný obraz do Krakova, kde pověřil své dvorní umělce jeho restaurací. Má se za to, že šlo o malíře pocházející z Rusi, specializované na byzantské ikony. Snažili se obraz restaurovat do původního stavu, leč barvy nanášené novou technikou – temperou původní originál nechtěl vstřebávat a enkaustickou techniku nikdo neznal. Proto byla nejprve vyhotovena jeho věrná kopie (možná též z jedné z již existujících kopií). Podle ní pak byl zhotoven nový obraz. Tyto práce trvaly dosti dlouho, snad až dva roky. Svědčí to jen o důkladnosti, s jakou k tomu umělci přistupovali. Veškeré náklady hradil král Vladislav Jagellonský. Kvůli co největší věrnosti originálu ponechali malíři na Mariině tváři i jizvy, jimiž počastovali husitští agresoři originál. Stejně tak ponechali desku, na níž byl malován původní obraz, byť je to stálo další úsilí.
Na Jasné Hoře se nesčetněkrát modlili polští králové a polská knížata, např. Kazimír Jagellonský (1448 a 1472), sv. Kazimír (1472), Zikmund I. Starý (1510 a 1514), Štěpán Bátory (1581), Zikmund III. Vasa (1616, 1620, 1630), Vladislav IV. (1621, 1633, 1638, 1642, 1644, 1646), Jan Kazimír (1649, 1656, 1658, 1661), Michal Korybutovič Wisniowiecki (1669 a 1670), Jan III. Sobieski (1676, 1683), August II. Saský (1704), August III. Saský (1734).
V r. 1655 došlo k veleslavné obraně Jasné Hory před Švédy. 9. listopadu přitáhl k Jasné Hoře hrabě Jan Vekart z Vřesovic s víc než 3.000 žoldnéři a požadoval bezpodmínečnou kapitulaci. Převor Augustin Kordecki něco takového rezolutně odmítl. Začalo tedy obléhání. 19. listopadu dorazili k Jasné Hoře generál Burhardt Miller a plukovník Václav Sadovský. Obléhání trvalo až do Vánoc – tedy více než měsíc. O. Kordecki měl k dispozici všehovšudy 160 žoldnéřů a 70 řeholníků. Obranu kláštera řídili Štěpán Zamojski a Petr Czarnecki. Miller použil k rozbití hradebních zdí nejtěžších děl a směrem ke klášteru vyslal 340 dělostřeleckých kulí o váze 6 – 12 kg. Poláci se však náhle vzchopili k válce proti nepřátelům, což Millera donutili opustit 27. prosince pozice. Později se ještě pokusil o překvapivý návrat (24. a 28. února, resp. 9. dubna, leč opět neúspěšně.
Desková ikona Čenstochovské Panny Marie se řadí k byzantským ikonám zvaným Hodegetria čili „Ta, která vede“. Sám obraz o rozměrech 122,2×82,2×3,5 cm se skládá ze tří slepených lipových desek, na něž je nanesena 2-3 mm hrubá vrstva křídy. Samotná malba je pak zhotovena temperou na plátně. Je na ni zobrazena Nejsvětější Panna Maria s Dítětem Ježíšem na levé ruce. Matka Boží je oděná v červeném šatu, na němž má modrý plášť ozdobený liliemi hrabat z Anjou. Pravou ruku má na prsou. Dítě Ježíš na sobě má bohatě zlacený, karmínově zbarvený oděv s rukávy u zápěstí zapnutými – stejně jako tomu je u Jeho Matky. V levé ruce drží knihu, Jeho pravá ruka je pozdvižena v žehnajícím gestu ukazujíc přitom na Marii. Svatozáře Matky i Dítěte jsou celé zlaté. Pozadí obrazu je zelené, což v řeči byzantských ikon znamená plnost milostí Ducha Svatého. Božské Dítě je bosé, což ostře kontrastuje s Jeho bohatě zdobeným šatem. Mariin modrý plášť zahalující rovněž její hlavu působí dojmem prosté roušky. V místě nad čelem je na plášti namalovaná hvězda. Šaty obou postav jsou zlatě olemovány. Nadto jsou ještě obě postavy dodatečně obdařeny uměleckými šaty a korunami s drahokamy.
Obraz Čenstochovské Madony byl několikrát restaurován. Pravděpodobně už r. 1682 u příležitosti 300letého výročí jeho přivezení na Jasnou Horu. Tehdy jakýsi neznámý malíř podepisující se J. K. pinxit indignus servus namaloval olejovými barvami obraz pojednávající o historii této milostné ikony. Samotnou ikonu však nekonzervoval. To učinil až r. 1705, dvanáct let před její korunovací, řeholník jménem Makarius Szybkowski. Při té příležitosti též přemaloval barvami šaty Marie a Dítěte. Do Mariina pláště nato zatloukl 28 mosazných hvězdiček. Ty odstranil až prof. Jan Rutkowski při vědeckém zkoumání obrazu a jeho generální konzervaci v letech 1925-1926. Odstranil též olejové vrstvy z šatů obou postav a také saze z jejich tváří. Dále pak stopy po hřebech, které měly zajistit, aby na tělech obou postav držely zlatostříbrné šaty. Očistil obrazovou desku od stop zanechaných hmyzem a stop trouchnivění. Podobně postupoval s rámem obrazu. V letech 1948-1952 byla pomocí nejmodernějších metod provedena opětovná zkoumání (rentgen, dále pak mikroskop, mikropaleontologické a mineralogické metody, samozřejmě i technologické a umělecké). Obraz byl během 2. svět. války uschován – proto to jeho nové restaurování, jehož se zhostil konzervátor R. Kozłowski.
Ozdobování milostných mariánských obrazů je letitou tradicí. Ten z Jasné Hory byl papežem korunován poprvé r. 1717, přičemž tento akt vykonal bratr polského primase biskup Krzysztof Szembek 8. září 1717 korunou, kterou k tomuto účelu nechal zhotovit sám polský král. Slavnosti se zúčastnili i biskup vilenský, resp. inflacký. Ve slavnostním procesí byl obraz přenesen do rytířského sálu, kde byl přečten papežský dekret a byla přinesena koruna. Poté byl v dalším procesí přenesen obraz za zpěvu písní, dělostřeleckých salv a modliteb věřících do kostela. Následoval korunovační obřad a mše svatá. Po obědě se přítomní pomodlili nešpory a obraz byl přenesen do kaple. Tam byly zazpívány Loretánské litanie a slavnostní chvalozpěv Te Deum. U příležitosti korunovace byl obraz Matky Boží obdařen drahými šaty z dílny zlatníka, jenž byl shodou okolností bratrem Makaria Szybkowského. Zhotovil tři různé šaty k různým příležitostem – granátové s všitými diamanty, modré s rubíny a zelené s perlami a různými drahokamy.
Od r. 1817 se datuje liturgické slavení této korunovace. V noci z 22. na 23. 10. r. 1909 ukradl řádový kněz jménem Macoch z obrazu vzácné koruny, perlami vyšívané šaty a řadu jiných vzácných předmětů. Ke svatokrádeži pak ještě přidal vraždu svého společníka. Byl chycen a odsouzen k doživotí. Papež sv. Pius X. věnoval Matce Boží Čenstochovské nové koruny. Obnovená korunovace se uskutečnila 22. 5. 1910.
V r. 1957 začala na výzvu polského primase kardinála S. Wyszyńského a na základě usnesení polského episkopátu Velká novéna, aby se národ patřičně připravil na oslavy tisícího výročí od přijetí křtu Měška I. (966-1966). Zároveň bylo nařízeno putování kopie milostného obrazu Matky Boží Čenstochovské po všech diecézích a farnostech. Započalo se 26. 8. 1957 ve varšavské arcidiecézi. 26. 8. 1956, u příležitosti 300letého výročí slibů krále Jana Kazimíra před obrazem Milostivé Panny Marie ve Lvově 1. dubna 1656, polští biskupové za nepřítomnosti uvězněného kard. Wyszyńského, avšak za přítomnosti více než milionu věřících tyto sliby slavnostně obnovili. 5. května 1957 obnovili tyto sliby věřící v celém Polsku při nedělních mších sv. Sliby krále Jana Kazimíra byly jeho soukromým počinem, ty o 300 let později na Jasné Hoře byly záležitostí celého národa jakožto jednoho z bodů programu křesťanského života vytyčeného v rámci Velké novény k tisíciletému výročí pokřtění Poláků.
Nejznámější a nejslavnostnější korunovace se v Čenstochové konala v r. 1966 u příležitosti tisícího výročí křtu Měška I. Vykonal ji polský Primas tisíciletí a sluha Boží kardinál Stefan Wyszyński, mj. velký ctitel Čenstochovské Madony, jíž byl oddán s vpravdě synovskou důvěrou. Byl zakladatelem Světského institutu Pomocnic Jasnohorské Panny Marie, Matky církve (Instytut Świecki Pomocnic Maryi Jasnogórskiej, Matki Kościoła).
Milostný obraz se v Polsku těší zcela mimořádné úctě. Mnohokráte se před ním modlil rovněž kard. Karol Wojtyła, a to i později jako papež Jan Pavel II. Každoročně připutuje na Jasnou Horu u příležitosti mariánských svátků – zejména 15. a 26. 8. – několik set tisíc poutníků. Velmi často po několikadenní pěší pouti.
Slavnost Matky Boží Čenstochovské se slaví díky iniciativě blah. Honoráta Koźminskho, jenž po potlačení lednového povstání Rusy (1863-1864) usiloval o sjednocení národa okolo Královny Polska – Panny Marie. Spolu s tehdejším převorem na Jasné Hoře – o. Eusebiem Rejmannem vyjednal u papeže Pia X. ustanovení tohoto svátku. Papež Pius XI. rozšířil r. 1931 toto slavení na celou zemi (v r. 1904 bylo Polsko rozděleno mezi Rakousko, Prusko a Rusko) a tvrdil nový text ke mši sv. a breviáře pro tuto slavnost.
Přeložil Libor Rösner
Zdroj: http://brewiarz.pl/czytelnia/swieci/08-26.php3
