Naší skupinku doprovázel o. Adam Wolny (v pravo). Adámku, děkujeme 🙂
Opět po třech letech svolal Svatý otec ke společnému prožití prázdnin v jednom ze světových velkoměst. Společně s početným zástupem františkánské mládeže vyrazilo i několik členů naší farnosti směr Madrid. Cíl: Světové dny mládeže se Svatým Otcem. Nespočet zážitků, nová přátelství, problémy i obtíže, to vše přinesla naše pouť po Evropě.
Druhou srpnovou neděli v podvečer vyjely z Brna dva autobusy natěšených poutníků.
Prvotní nadšení vystřídalo otupení a letargie z náročné cesty autobusem. Průměrně vzrostlý katolík totiž jen těžko hledal pohodlné místečko, kde by mohl pohodlně hlavu složit.
První noc byla sice krušná, avšak ráno nás čekala odměna velice příhodná – za autobusovými skly se skvěly tradiční francouzské vinice, kopce a hory.
První větší zastávka se konala v trapistickém klášteře v Sept-Fons. Stačilo zahalit ramena a kolena a vstup byl volný. Klášter těchto mnichů rozhodně není nic pro fanoušky diskoték či hlasité hudby, avšak příznivci hluboké kontemplace si zde jistě přijdou na své. Zkrátka dokonalý pokoj a klid.
Po vydatné hostině byl čas přemístit se na svaté místo číslo dvě. Lurdy, přesný opak pokorného ticha v klášteře. Jen velice zdatný poutník byl schopen si ve všudypřítomných davech a komerci najít místečko pro nerušenou modlitbu.
Po vyčerpávajících dvou dnech v autobuse jsme dojeli k první delší zastávce. Pyreneje. Majestát, který uchvátí každého. Čekal nás příjemný kemp s vytouženým objektem – sprchami. Dvoudenní odpočinek byl více než nasnadě.
S koncem týdne se nezadržitelně přiblížil i cíl naší cesty. Hlavní město Španělska bylo před námi. V brzkých ranních hodinách zastavily naše autobusy u samotného centra Madridu a my se po další probdělé noci vykodrcali z autobusu. Nečekali jsme nic menšího než přijatelné místečko ke spaní a sprchy, ale uvítal nás pouze tvrdý beton a společné exhibiční zahradní omývání. I přes všechny nepříjemnosti a velkou únavu nás čekal volný den v Madridu a naše nadšení mohlo vypuknout.
Vzpomínky v nás jistě zůstanou minimálně do dalšího setkání mládeže v Brazílii. A to nás ještě čekalo to hlavní.
Brzy ráno v sobotu jsme se sbalili a vyšli na menší pouť směrem na Madridské letiště. Bylo dusno a to nejšílenější vedro, jaké dokáže subtropické podnebí nabídnout. I tak jsme ale v pozdním odpoledni, vyčerpaní, zpocení a unavení, došli na určené místo. Mozek opravdu zkušeného matematika si snad dokáže představit dva miliony lidí na jednom místě, ale srdce průměrného křesťana musí při pohledu na stovky tisíc bratří a sester poskočit o několik centimetrů. Člověk si znenadání uvědomí, že přes všechny nesnáze doputoval na místo a ve své víře není sám
Potíže spojené s organizací této akce snad nemá cenu zmiňovat, o tom se už napsaly tisíce slov jinde. Každý si jistě z Madridu něco odvezl a víru, tu snad nikdo mezi tím velkým davem, ve vedru a všech problémech neztratil.
Nás po zalidněném Madridu uvítala pochmurná Paříž, toliko vítaná změna po vyprahlém Madridu. A pokud někdo doufal, že v Brně bude příjemné srpnové počasí, musel být zklamán. Přivítalo nás absurdně teplé madridské počasí. A doma sprchy.
Šimon
