Čtvrtek, 17:30 vyráží skupinka mládežníků do Vysokých Tater.
Nejsme jediní, kdo před prodlouženým víkendem opouští Brno, proto nás jedna kolona potkává u Slavkova a po změně směru hned další u Vyškova.
„GPSka“ napovídá, že v cíli budeme ve 22:00, skutečný čas je nakonec 23:30. Touhu po pyžamu a spánku jen ztěžka přehluší společná modlitba breviáře a plán následujícího dne. Do postele se konečně dostáváme krátce po půlnoci s vědomím, že za pár hodin nám u hlavy zazvoní budík.
Pátek nás přivítal jasnou oblohou, sluncem a příjemnými teplotami. Dnešní cíl? Starý Smokovec – Hrebienok, 1 280 m – Zámkovského chata, 1 475 m – Téryho chata, 2015 m – Priečne sedlo, 2 352 – Zbojnícka chata, 1 960 m – Hrebienok – Starý Smokovec.
Vyrážíme brzy ráno, pánové galantně berou na záda i náklad dívek, takže se jde hned o poznání lépe. Na začátku cesty je všude krásná zelená příroda, tráva, stromy…, s každým metrem se postupně ochlazuje a přibývá sníh. Časový plán nám vychází dokud se před námi v dálce neobjeví Priečne sedlo a my se rozhodujeme, co dál. Adrenalin zvítězí a tak se pomalu vydáváme k řetězům, které je potřeba zdolat. Ti zkušenější zvládnou řetězy raz dva a spokojeně se v mezičase vyhřívají na sluníčku. Ti, kteří jsou na řetězech poprvé nebo po dlouhé době, stoupají vzhůru pomaleji a často volají k nebi nebo kamarádovi o pomoc.
Zvítězili jsme ale všichni a to je důležité!
Dostáváme se do Velké Studené doliny, začíná se stmívat, vytahujeme čelovky a po zledovatělých stezkách sestupujeme zpátky do Starého Smokovce. Domů se vracíme za noci a čeká nás teplá polévka, kterou nám naši domácí uvařili na přivítanou. Únava je veliká, takže veselý večer odkládáme, namísto něj máme radu, co podnikneme v sobotu. Rozhodli jsme se rozdělit na dvě skupiny.
Sobota vypadá takto: Výkonnostní skupina „Rysci“ vyrazila brzy ráno na Rysy, 2 499 m, regenerační skupinka si pospala déle a vydala se na Štrbské pleso, 1 355 m. Společný sraz určen na Popradském sedle, 1 494 m, v 15:00.
Počasí bylo opět nádherné a myslím, že každý si užil den, jak potřeboval. Před Rysci je potřeba smeknout, protože v 15:00 jsme se na Popradském plese opravdu sešli. Společně jsme se posilnili polévkou a vyšli na obhlídku plesa. Toto místo je výjimečné tím, že v lese skrývá symbolický cintorín. Ten jsme v tichosti navštívili a u kapličky se pomodlili za oběti Vysokých Tater a jejich rodiny. Cestou k autu jsme připojili růženec.
Sobotní večer patřil haluškám a společenským hrám. Hráli jsme vědomostní hru Česko a na některých odpovědích byla únava a vyčerpanost znát :-).
Neděle byla krásná už jen tím, že jsme spali o hodinu déle. Po mši svaté v místním kostelíku nás pan farář pozval k sobě na faru. Byl rád, že vidí mladé křesťany, vyprávěl nám o životě farnosti a zlatým hřebem bylo, když z garáže vyparkoval svého Tudora. Nejen naše pánské osazenstvo zajásalo. Povídalo se dobře, ale čas uháněl příliš rychle.
Bylo potřeba se ještě sbalit, naobědvat, rozloučit s domácími a vyjíždíme směr Štrbské pleso. Posledním společným výletem jsou vodopády Skok, 1 750 m.
Cestu domů, opět ve znamení kolon, jsme si zpestřili hrou na kytaru, zpíváním s radiem a modlitbou růžence. Tentokrát ale přijíždíme dle hlášení GPSky přesně na čas.
Bohu díky! Prožili jsme úžasný prodloužený víkend, počasí nám velmi přálo, poznali jsme nové přátele, viděli krásná místa, zažili neuvěřitelné věci, překonali sami sebe a těšíme se až se na jaře zase otevřou tatranské chodníky.
Napsala Terka
