Thálie, čili divadelní umění, zmůže mnoho. Dobrého i zlého, záleží na tom, v jakých službách stojí. Octne-li se na straně dobra, potom je zdrojem obrovského požehnání. To zažili účastníci představení, které předvedl bratr Gabriel Částek v kapitulní síni brněnských minoritů 23. února. Jmenovalo se „Cesta k pokoji“.
Jednalo se o divadelní provedení známé mysticko-asketické knihy středověkého autora bl. Tomáše Kempenského „O následování Krista“, jež se stala po Písmu sv. nejrozšířenějším náboženským spisem. Výzvy k pokoře, k uvědomění si své nedokonalosti a toho, že všechny vlohy a přednosti jsou Božím darem a nikoli mojí zásluhou, zazněly v hereckém podání mistra Částka za doprovodu scénické hudby.
Přiznám se, že když jsem před mnoha lety „Následování“ četl, nedalo mi to mnoho. Toto dílo se sice stalo pro mne předmětem obdivu, nikoli však inspirací k duchovnímu růstu. Chápal jsem je pouze jako příručku pro řeholníky, nikoli jako vhodnou pomůcku pro křesťanský život ve světě. Herecký výkon mistra Částka mi však teprve nyní po létech odhalil, že tato kniha je určena opravdu všem, ne pouze mnichům. Teď teprve rozumím, proč ekvadorský prezident Gabriel García Moreno, katolický laik a otec rodiny, jenž se stal r. 1875 obětí atentátu zosnovaného svobodnými zednáři, si tento spisek přímo zamiloval.
I já jsem k němu nalezl po shlédnutí jmenovaného představení úplně jiný vztah. Myšlenka, již bratr Částek zdůraznil v závěru svého vystoupení, že „nejdůležitější je Bůh“, patří k vůdčímu motivu Kempenského „Následování“ a měla by být i hlavním principem naší postní obnovy. Kéž Pán dá!
-rm-
