Diakonie
Výsledkem základní formace členů Hnutí je vědomí zodpovědnosti za církev a svět. Ta se projevuje v přijímání služby ve Hnutí a v místních společenství. Z odpovědnosti za osud národa vyrostla Kruciáta osvobození člověka.
Osoby, které přijímají službu v Hnutí vytvoří Diakonii Hnutí Světlo-Život. Podle oblasti působení rozlišujeme diakonie na: centrální, filiální, diecézní, vikariátní a farní. Bohatství služeb v Hnutí vyžaduje, aby na každém stupni vznikaly diakonie jednoty, evangelizace, milosrdenství, osvobození, života, deuterokatechumenátu, rekolekčních oáz, Domácí církve, liturgie, modlitby, místního společenství a jiné. Tyto diakonie shromažďují osoby všech stavů.
Činnost Diakonie Hnutí Světlo-Život charakterizují tyto principy:
a) kolegialita – daná služba, na každém stupni, musí být vykonávána společně
b) subsidiarita – úkoly, které se dají vyřešit na nižším stupni odpovědnosti, se nemusí přenášet nahoru
c) solidarita – všichni se cítí spoluodpovědnými za všechno, i když v rámci organizace práce má každý vytyčeny své úkoly.
V roce velkého jubilea 2000 polská biskupská konference vytvořila Sdružení „Diakonie Hnutí Světlo-Život“. Toto sdružení nezastupuje Hnutí, ale je právní formou organizace jeho diakonie. Jeho cílem je, aby Hnutí Světlo-Život mohlo lépe sloužit svým charismatem k budování církve a plnění svého poslání ve světě.
